Freikorps útočí

2. září 1938 se bojovalo na několika místech na Frýdlantsku. Jedno družstvo SOS zaujalo stanoviště u Lindenhofu. Henleinovci zaútočili na nedalekou celnici z německé strany hranic. Hlídka SOS, která dorazila na celnici o kterou se bojovalo, nalezla do týla raněného Bohumila Hoška. Dozorce Josef Vojta ležel mrtev za dveřmi kanceláře a přednosta celního úřadu Václav Čep ležel opřený o nedobytnou pokladnu, byl zabit ranou z bezprostřední blízkosti do spánku. Při dodatečném vyšetřování se zjistilo, že 23. září v noci se na celní úřad Wittenschendorf u Nového Města pod Smrkem dostavili sudetští Němci, patrně dva, nebo tři, předložili finančních orgánům pasy a v okamžiku, kdy finančníci nahlédli do pasů je s využitím momentu překvapení z bezprostřední blízkosti zastřelili. Třetí příslušník finanční stráže, který přiběhl na pomoc byl rovněž těžce zraněn. Na druhé straně hranic byli vrazi očekávání a přivítání řevem nadšených Němců a sudetských Němců. Německá celnice byla upravena jako pevnůstka, odkud byla vedena palba na posilu. Raněný dozorce Bohumil Hošek v nemocnici zemřel. Po této vraždě obyvatelstvo německé národnosti uprchlo v noci z 23. na 24. září do Německa. Wittenschendorf zůstal prázdny. Německý rozhlas i tisk přinesly informaci, že Němci museli obec opustit před českým terorem. Přitom žádný Němec nebyl zabit, jen Češi měli své mrtvé.

Ve Vídnavě se 22. září snažil inspektor Josef Novák vyjednávat s německými demonstranty, dostavil se k jejich průvodu a byl jimi zastřelen. Jen dozorce Pospíšil stačil hodit ruční granát, byl však také zabit.Družstvo SOS se vídnavským vzbouřencům postavilo v odpoledních hodinách 22. září na odpor a umožnilo tím evakuaci českého obyvatelstva na vlak, který odjížděl do Hukovic.

Vzbouřenci o něco později, po odjezdu evakuačního vlaku, přepadli přednostu stanice Jenulka a výpravčího Boháče, zranili je a odvlekli do Německa. U Velké Krase henleinovci zatarasili koleje a spustili hustou palbu na jednotlivé vagóny, střelou přímo do hlavy byl zabit pan Dadák, civilní osoba. Několik příslušníků S0S zalehlo nedaleko přepadeného vlaku a palbou umožnilo ústup osob z evakuačního vlaku. Deset zraněných příslušníků SOS bylo ze zastávky v Hukovicích vyvezeno do bezpečí motorákem, projíždějícím kolem. Pro všechny však místo nebylo. Pod vedením železničního podúředníka z Hukovic, četaře v záloze Sýkory, zbytek nastoupil obtížnou cestu k postavení armády. Pěšky dorazili až do Vápenné.

Pod vlivem kapitulantských nálad a příkazů, nutících ke kompromisnímu jednání se 22. září nevyvíjela situace dobře ani v oblasti Šumperka. V Krutwaldu vzbouřenci zajali 10 příslušníků finanční stráže, v Bílé Vodě dalších 12 a k tomu ještě 3 vojáky, v Bernarticích a Ruženově rovněž dvanáct a ve Schwarzbergu dalších deset. Obtížná situace vznikla v Javornickém výběžku, daleko od postavení armády. Do zajetí tu padlo 5 celníků, 18 vojáků a 82 příslušníků finanční stráže. Na ochránce této části republiky působila negativně informace, že výběžek nebude bráněn ani v případě války, hlavní postavení bylo v hloubce vnitrozemí a navíc se mluvilo, že Hodžova vláda již kapitulovala. 22. září bylo 12. družstvo SOS v Mikulovicích, vedené vrchním respicientem Františkem Zemanem, obklíčeno přesilou a odzbrojeno. Když museli čekat na dopravu do Německa, projížděl kolem nich vlak z Glucholaz do vnitrozemí, než se překvapení strážci vzpamatovali, zajaté družstvo naskákalo na vlak a ujelo. Osobní iniciativa hrála divy. Ve srážce u Rejvíru naopak padlo do zajetí pět příslušníků freikorpsu.

Také výběžek u Sudic na Hlučínsku se zařazoval do německého území a henleinovci si právě takové regiony vybírali k útokům i k rychlým návratům za hranice státu. SOS věděly, že území nebude v případe války bráněno, ale ta ještě nenastala a bylo tedy třeba bránit suverenitu státu. Opěrným bodem SOS byla Třebom. 21. září v noci hlídka SOS narazila na skupinu asi 15 vzbouřenců, okamžitě se strhla přestřelka. Záhy se k boji připojila i druhá skupina povstalců. Zraněn byl člen hlídky dozorce Papoušek. Na místě střetnutí zůstali dva mrtví henleinovci. Po zatčení Josefa Briguly z Opavy se při vyšetřování zjistilo, že útočilo na třicet sudetských Němců a útok si vyžádal ještě jednoho muže, Josefa Güklera, zběha, který utekl při vojenském cvičení do Německa.

22. září ustoupilo 23. družstvo SOS z Třebomi do Sudic, ale i zde byla obec v noci napadena. Střelba byla vedena na četnickou stanici, družstvo SOS a na oddělení finanční stráže. Do boje se zapojilo asi 50 mužů freikorpsu. Útok byl odražen, ale příští den se opakoval. V jednu hodinu ráno 24. září přišel rozkaz velitele 4. hraničářského pluku vyklidit Sudice a ustoupit k Robovu. 27. září již zaútočilo 150 mužů SdP proti 20 finančníkům a 4 celníkům. Bojovalo se podél silnice Rohov-Sudice, útok pomáhaly odrážet také dvě družstva SOS č. 22 a 23. Boj trval čtyři hodiny. Útočníci měli jednoho zabitého a jednoho raněného. Stáhli se, až když měli nedostatek střeliva - ochranu našli opět na německém území. Dodatečně byl zjištěn ještě jeden mrtvý útočník. Bojovalo se i v okolí, především u Strahovic, Píště, Hutě, Prostředního Dvora u Kobeřic a o Služovice. Opěrné body SOS se ubránily až do rozkazu jednotkám SOS k ústupu na hlavní obranné postavení.

Klid nebyl ani na Znojemsku, boje u hranické celnice trvaly od 20. září do 26. září. Padl zde důstojník zpravodajské služby 24. pěšího pluku poručík Otmar Chlup. Ztráta freikorpsu byla odhadnuta na 20 padlých a raněných.

23. září na Osoblažsku znova zněly vystřely u Liptáně, města Albrechtice a v Třemešné. Také sem docházely stále rozkazy, aby družstva aktéra nebyla bezprostředně napadena a ohrožena zbraní. Teroristům tedy vždy patřila výhoda prvního výstřelu. V Liptáni využili vzbouřenci momentu překvapení, vtrhli na četnickou stanici a stříleli po všem živém. Kdo byl jen raněn byl dobit šavlemi a bajonety. Ani jeden četník nezůstal na živu, zavražděno bylo 6 obránců hranic. Teprve 13. února 1939 sdělilo německé vyslanectví, že na hřbitově v Leobschützu jsou pohřbeny mrtvoly šesti československých četníků a finančníku. Šest mrtvol bylo na německé území zavlečeno a všichni teroristé dostali vyznamenání za osvobození Sudet.

Nouze nebyla ani o mimořádné události. U Stříbrné Huti 21.9. zběhl s výzbrojí dozorce finanční stráže německé národnosti Bedřich Walter. Od českobudějovického praporu SOS zběhli další příslušníci finanční stráže německé národnosti Thiel, Kohl a Fechtner. Bedřich Walter vstoupil ihned do sudetoněmeckého freikorpsu a podílel se na přepadení družstva SOS u Šejby a byl tam zastřelen.

Zběh Oskar Kohl z Dolní Přibrání vedl přepad celního úřadu v Cetvinách a posádka padla do zajetí. Několik příslušníků finanční stráže, 3 čs. vojáci, jeden civilista Čech a 5 německých antifašistů bylo zavlečeno do Německa.

Za obcí Tichá byla napadena hlídka SOS 22. září. Dozorce finanční stráže Václav Klimeš byl zastřelen, četař Karel Boneš těžce raněn, odvlečen do Německa, nějaký čas byl v rakouské nemocnici Leopoldschlagu, potom odvezen k dalších zajatcům do Lince. Všichni byli podrobeni tvrdému zpravodajskému výslechu. Nacisté těžili z každé situace.

24. a 25. září přepadli příslušníci freikorpsu kaplické chalupy a hlídky SOS u Růžového Vrchu, Dolní Vltavice, Konrátova, Mlýnce, u Vyššího Brodu a poblíž Frymburku. Jeden útočník byl zraněn, zajat a vyslechnut. Potom byl Franz Soukup převezen do českokrumlovské nemocnice. Sdělil, že zbraně dostávají sudetští Němci na druhé straně hranic, například v Kuchenwaldu a jinde. Útok na celnici v Kaplických Chalupách podporovaly z druhé strany hranic němečtí vojáci dvěma kulomety, tak vypadalo nacistické pojetí mezinárodního práva. Dopoledne 25. září zaútočilo opětovně na celnici na 200 příslušníků freikorpsu. Posádka 303 musela ustoupit směrem k Vyššímu Brodu, podařilo se to beze ztrát. V samotném Vyšším Brodě zasahovala asistenční jednotka četnictva z Podkarpatské Rusi. 23. září si jednotky vzbouřenců naplánovaly dobytí Vyššího Brodu, nejprve napadaly jednotlivé hlídky SOS v širokém okolí, ale ráno 29. září nastoupoupily do útoku s nimi i jednotky SA a SS. 23. 9. byl při útoku zraněn Štábní strážmistr Ludvík Vindra a vojín Petr Sládek byl zastřelen. 2. října byl pochován na hřbitově ve Vyšším Brodu. Ke zvládnutí situace přijela k Vyššímu Brodu rota cyklistů a čs. obrněný vlak. Boje s povstalci se zúčastnil také německý antifašista Bauer s lehkým kulometem, zasloužil se o úspěch protiútoku. Po nástupu čs. vojenské jednotky henleinovci utekli z Vyššího Brodu a uchýlili se na druhou stranu hranic.

Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.